“Kdo nic nezkusí, nic nezažije”

Dlouho jste ode mě neslyšeli viďte? Tak dobře, omlouvám se za lenost. Zkusím vám to vynahradit vcelku nabitým článkem. Abych vás nalákala, tak tady je předem krátké shrnutí…

7F94ED29-9647-4B66-9D14-909B905526B5.JPG

Povím vám o novém trénování tady, najeli jsme na speciální třítýdenní cykly, které přináší dobré i to špatné. Další budou některé detaily autralských “event camps” (soustředění zaměřené na jeden způsob nebo u kraula jednu distanci), které teď probíhaly napříč Austrálií. Taky drobnou infromaci o testování nervozity před startem. Ukážu vám jeden z testu Jana Olbrachta, který jsme plavali, co z toho člověk může vyčíst a jak se plave. Také bych vám chtěla říct pár faktů, které mě tady dnes a denně fascinují a nejradši bych byla, abych je mohla vnést do každého člověka v plaveckém světě u nás. Na konci najdete vyfocených pár našich tréninků.. Jen pro zajímavost a insipiraci. Taky vám sdělím pár novinek od sebe, například že zase letím do Ria reprezentovat tým Flamengo. :-)


A v neposlední řadě vám chci představit mou Swim Academy Bára aka challenge yourself everyday. Protože se na ní těším. Protože se na VÁS těším. A protože chci, ať se informace a vědomosti šíří a ať se o nových věcech diskutuje, ne škatulkovat si vše pro sebe a tajnůstkařit. Že jo..? :-)

 

FullSizeRender.jpg
IMG_3384.JPG

Začnu pěkně popořadě… Proč jsme začali s tímto 3 týdenním programem? Úplně původní plán byl jednoduchý - trenér ( Chris Mooney ) chtěl, ať si naše hlava odpočine od neustále stejného trénování. Proto navrhl, že 3 měsíce loni v roce 2018 ( září - prosinec ) budeme trénovat jinak. Ale ono se ukázalo, že když za ten program vezmeme pořádně, tak jsme schopni udělat dost práce. Hodně teda záleží na každém individuálně, co dělá ve svém volném čase a zda plní své povinnosti.  Náš program vypadá takhle :

1. - 10.den : akumulační fáze

11. - 17.den : adaptační fáze

18. - 21.den : regenerační fáze


V první fázi trénujeme bez přestávky a všude je toho “hodně”. Plaveme větší objem kilometrů než obvykle ( okolo 6 - 6,5km ), v případě tvrdšího tréninku je měřených úseků taky hodně ( např. 40x50 z toho je 16 dvoustovkým tempem ), v posilovně máme hodně buď hodně opakování nebo velmi těžké váhy, při kondičce ( 2x týdně kolo ) máme taky velmi těžké série. Držíme cyklus 3 + 1 ( tři tréninky + 1 volné odpoledne ). Musím říct, že zvyknout si na plavání v neděli mi dělalo a pořád dělá problém. V této fázi jsme nejvíce unavení, máme toho “plné brejle” jak se říká. Hlavně proto, že volný den je až 14.den cyklu, což vypadá neskutečně daleko v tu chvíli.

V druhé fázi už se ubírá na objemu, i když stále ( hlavně pro mě) tam někde je, ale jde se hodně do kvality. V druhé části tohoto cyklu už trénujeme jen jednou denně, ale vždy je trénink kvalitní. Také musíme zapojit svou vlastní iniciativu, protože v každém volném odpoledni musíme mít svou aktivitu v předepsaných srdečních tepech. Může to být 1 hodina při srdečním tepu 135 - 140, tedy regenerační, ale může to být vyšší, může to být 40 min libovolné aktivity. Já většinou volím pilates (40min), plavání (1 hodina) nebo lehký běh (40min). Na konci této fáze by jsme měli být dostatečně rychlí a cítít se dobře.

No a poslední 4 dny jsou volné. Ale první dva dny by člověk měl dělat aktivitu, která ho udrží v dobré kondici ( já mám vždy kombinaci plavání + pilates/ kolo ). Takže úplně volná je jen sobota a neděle.

Takhle to točíme už od září, s lehkýma odchylkama (např.závody). Občas toho máme dost, občas nám zase připadá, že netrénujeme dostatečně. Ovšem neustále se o tom bavíme, trenéři se nás ptají, jak se cítíme atd. Ne, že by nám něco ulehčili (hhaha :-) ), ale spíš aby něčeho nebylo opravdu málo nebo opravdu hodně.

Já jsem nejstarší v týmu ( no jo, těch 26 už není dávno 15 no.. ), trénuju s holkama některýma o 7 let mladší, tak mi občas regenerace trvá trošku déle.. Ale nebrečím, naopak mě to dost motivuje řekla bych. Většinou teda… :-) Každopádně je to zajímavá věc. Všichni samozřejmě čekají, jak zaplaveme. Velké závody má celý tým až v červnu (nominační soutěž pro MS pro Australany ), tak ještě dost práce před námi. Ale je to něco jinýho, má to svou logiku a když se to dělá pořádně, tak to je dost náročné.

400 polohovka a holky z USC Spartans na závodech v Sydney 

400 polohovka a holky z USC Spartans na závodech v Sydney 

National event camp series. Celá řada 6ti denních soustředěních různě po Austrálii, které ale nejsou povinné. Dělení bylo následující: form stroke ( motýl, znak, prsa ) a freestyle ( 100m a 200m ).

form stroke: každý styl měl svoje soustředění. Bylo vybráno nejlepších 8 kluků a 8 holek z 100m a 200m. K tomu připojili 3 - 4 trenéry oněch plavců, fyzioterapeuta, maséra a někoho, kdo se staral o média a o celkově hladký průběh soustředění (jakýsi manažer). Kempy probíhaly v různou dobu na různých místech ( motýl - Gold Coast, znak - Brisbane, prsa - Sunshine coast )


freestyle: ti byli rozděleni na holky a kluky zvlášť a taky na vzdálenost. Nejlepší holky na 100m a štafetu nebo 200m a štafetu, kluci byly dohromady 100m a 200m. Kluci trénovali v Adelaide, myslím, že dát dohromady všechny tak dobré plavce musel být zážitek.
Holky sprinterky (100m) měly soustředění v Canbeře a nejlepší holky na 200m měly soustředění v Noosa.


Ode mě z týmu jely dvě holky na kemp 200m kraul, jedna slečna na znakařský a jediný kluk se zúčastnil prsařského. Samozřejmě jsem se vyptávala, co a jaké to bylo, tak vám to tady předám.. :-) Holky na kraulařském kempu plavaly téměř všechny hlavní série jako štafetu. Ovšem ne jednum, ale třeba čtyřikrát 4x100 kraul na max. Taky se rozdělily na dva týmy a soutěžily mezi sebou, získavaly body. Celý kemp byl zaměřen na týmového ducha, ale samozřejmě na tvrdý trénink. Ten byl většinou odpoledne, ráno mívali vytrvalost, nohy, paže, atd.

Na znakařském kempu to probíhalo podobně, stejně jako prsovém. Snažili se nejen o klasické tréninky, ale vnést týmového ducha, závodit mezi sebou. Napříkald jeden z prsařkých tréninků byl dost o různých výzvách. Například kdo neplaval rozloženou 100m pod světový rekord, měl navíc 1000m k vyplavání. Nebo například od nás Jake Packard byl nejlepší v tomto: plavat 50m na čas se startem, počítat si tempa. Druhá padesátka měla být minimálně o 3 tempa méně, ale s poddobným časem, maximálně vteřina rozdíl. Jake plaval 28,8 na 23 temp a 29,2 na 17 temp. ( doufám, že si to dobře pamatuju )

Na znakařském kempu bydleli v armádním středisku, takže neměli moc šanci vyjít ven, ale vyzkoušeli si střílení, různé překážkové dráhy na rozvoj síly od vojáků ( například shyby nebo ručkování 3m nad hladinou bazénu.

Všechny kempy měly různé společné aktivity během dne, přednášky, atd.. Myslím, že tohle je skvělá věc, která se jim tady daří dělat skoro každý rok.

 

Nová složka tréninku - pilates na těchto strojích  

Nová složka tréninku - pilates na těchto strojích  

V mém týmu plave Kaylee McKeown, která patří mezi velké talenty v Austrálii. Je držitelka juniorského světového rekordu na 200 znak a loni na Světových olympijských hrách mládeže V Buenos Aires získala zlato, stříbro a bronz ve znakových tratích (podotýkám, že tam odletěla z plného tréninku)… No a Kaylee se zúčastnila jistého testování nervozity před závodem, které tady poskytl australský olympijský výbor. Týkalo se většiny olmypisjkých sportu a sportovci byli pozváni do armádního střediuska v Sydney, kde byli podrobeni různým krizovým situacím, jako střílení, požár budovy, záchrana kamaráda, měli poskytovat zpětnou vazbu, zda při takové krizové situaci cítí stejný pocit jako před startem a také je učili, jak s tímto strachem/nervozitou nebo až úzkostí pracovat. Asi se to bude opakovat ještě jednou směrem k Olympijským hrám v Tokiu 2020.

FullSizeRender.jpg

V říjnu jsme měli testování rychlosti metabolismu, ale o tom třeba příště. Dnes vám povím o plaveckém testu Jana Olbrachta, který je známý po celém světě ( bavila jsem se například s kamarádem z Belgie a taky ho několikrát plaval). Jedná se o test, který by vám měl ukázat, v čem momentálně spočívá vaše síla, jaké jsou vaše tréninkové zóny, jestli máte pracovat na rozvoji vaši aerobní složky nebo spíš anaerobní čí síly.

Plave se 400m - 200m - 150m - 100m + 100m MAX. Ty první tratě musíá být mezi laktátem 2,5 - 5. Laktát se bere po každé trati v 1. a 3. minutě. Po odběru laktátu následuje vyplavání, které je odvozeno od laktátu ( takže pokud měl člověk laktát 3, vyplave se 300m ). Po vyplavání je opět kontrola laktátu, který mezitím musel klesnout pod 2. Tohle je ideální scénář. ALE! Vy samozřejmě můžete mít laktát nižší nebvo vyšší. Pokud je laktát pod 2,5, musíte plavat danou trať znovu bez vyplavání. Pokud je laktát vyšší, vyplavete se podle potřeby ( La 6 = 600m, poté kontrola = La musí být opět pod 2). Takhle můžete plavat ty 400ky třeba 3, jako já :-) . No a na konci je 100m MAX z vody, kontrola laktátu a vyplavání alespoň 1000m.


Naše výsledky byly poslány přímo panu Olbrachtovi, který poté měl Skype s našim trenérem, člověkem který přijel odebírat laktát ( biomechanik australského týmu ) a Jaccem Verharenem ( šéftrenérem australské plavecké reprezentace ). Vesměs vyčetl, že máme dobrý aerobní základ, někteří z nás nepotřebují už rozvíjet sílu ve vodě, někteří naopak potřebují víc aerobní zátěže ( to byl například Jake Packard po jeho zranění kotníku ). Jako obrázek je výsledná tabulka mých tréninkových zón. Vím, že to možná nebude přesné, ale ta profesionalita s jakou to dělali a s jakým zájmem je skvělá. Když ještě připomenu Jacca, ten s jeho asistentem je minimálně jednou za dva měsíce na kontrole u nás, podívá se jak trénujeme, jak se daří plavcům a v jakém jsme stádiu tréninku. (…a když vezmu vpotaz ČR, chjo )

FullSizeRender.jpg

Vím, že jsem už několikrát psala rozdíly mezi Austrálií a Českem. Nesnažím se o porovnání. Snažím se najít věci, které nestojí nic a dají se implementovat i do našeho malého rybníčku. Je to profesionalita, ale radost. Je to dřina, ale krása sportu. Je to dát do tréninku maximum, ale mít i život mimo plavání. Je to o důvěře a vzájemném respektu. Je to o tom se občas naštvat na sebe, protože zvýšený hlas je starost.

Jednou mi řekl jeden velmi moudrý trenér tady: když přijdeš na bazén, musíš tam být na 100%, dát do tréninku vše co máš. Ale v momentě, kdy odejdeš brankou pryč, necháváš plavání za sebou a žiješ svůj život, řešíš svoje úkoly do školy nebo věci, který máš ten den v plánu. Není nic špatného na tom, nahradit jednou za čas trénink ve vodě společným výšlapem, společným plaváním v moři (ok, to u nás nejde, ale chápetre jak to myslím :-) ). Je o té dřině, ale zároveň mít z plavání radost, takže na tréninku nepočítat každou minutu, ale zpomalit a bavit se třeba o tom, že nový seriál na Netflixu je fakt napínavý. Každý plavec v týmu kde jsem, dává do tréninku maximum. Závodí se mezi sebou v každé hlavní sérii. Závodní plavky nasazujeme, aby jsme měli to myšlení být vítěz. Jsou to věci, které mi chyběly, než jsem přišla jsem. věci, které se já pořád učím. A taky víte co? Nikdo není dokonalý. Máme na bazéně několik tabulí. Na dvě z nich se píšou tréninky. A na třetí máme naše motto, počet PBs ( osobních rekordů z tréninků ), ale také trenér tam má svlj počet chyb, které udělal. Například se přepočítal v metrech za trénink, špatně vypočítal na jaké straně bazénu skončíme nebo cokoli. Ale je to lidskost. Ukazuje to, že každému z nás na tom tréninku záleží. Ne jen plavci, ale I trenérovi. Kdo z našich trenérů vysvětlí plavcům předem celý trénink, proč to tak je, co má za cíl a na co se má soustředit? Znám pár takových, ale  je to pořád málo. Trenér vidí, co děláme před tréninkem na rozcvičku, jak plaveme a vnímá nás. I když za cenu delšího odpočinku mezi sériema, motivuje nás. Připomene, že proč jsme tady. Proč to denodenně děláme.

Zkrátka dobrý tým dělají oba články - trenéři i plavci.

 

IMAGE.JPG
IMG_6049.JPG

No a co se mě týče.. Teď se připravuju na Australské mistrovství v Adelaide, kde bohužel mohu plavat jen v ranních rozplavbách. Hned z Adelaide letím do Rio de Janeira na závody Maria Lenk trophy, kde budu reprezentovat tým Flamengo jako v loňském roce na jejich mistrovství v krátkém bazéně. Oba tyto mítinky budou pro mě nominační na MS v Korei. Zahrnuje to hodně cestování, ale snad se to podaří. Potom mám ještě jedny závody v Sydney a v červnu přiletím do Česka na naše Mistrovství republiky a taky….

FullSizeRender.jpg
IMG_5715.JPG

Na mou plaveckou akademii! Vymyslela jsem si projekt, který bych chtěla, ať se opakuje každý rok. Tento rok má Swim Academy Bára aka challenge yourself everyday svůj cíl, vám během víkendu přinést nové tréninkové metody, ukázat jak se trénuje ve světě. Oslovila jsem proto plavce z Česka a Slovenska, kteří mají dlouhodobější zkušenost s trénink v cizině. Kromě mě přijede Martina Moravčíková (USA), Honza Micka (Itálie), ze Slovenska Richard Nagy (Anglie), Tomáš Klobučník (Rakousko) nebo Andrea Podmaníková (USA). Jako trenér bude taky olympionik Pavel Janeček a hostem nejlepší česká plavkyně Bára Seemanová. Kromě toho jsem si pozvala fyzioterapeuta, psychologa, nutričního poradce, kluky na videoanalýzu a vše bude dokumentovat fotografka.

A víte co je na tom ještě jiné? Akademie je pro všechny od 10ti let. I pro trenéry. I pro starší plavce. I pro děti.

Tak čekej na oficiální ohlášení přihlášek, které bude na těchto stránkách. Ale už si předem rezevuj termín 28.-30.6.2019! Těším se, až vás všechny uvidím. Přiletím až z Austrálie kvůli tomu že jo.. :-)


Tak se mějte a smějte se na svět trošku víc.. :-)

 

Vaše Bára

 

80BB0367-FBB0-4566-A150-3FD2E19F165E.JPG
8A214226-0B59-433A-985B-A14DBBB451A3.JPG
FullSizeRender.jpg
FullSizeRender.jpg
FullSizeRender.jpg
“power rack” neboli jakasi kladka, kde na konci je pas. Obvykle mame 40 kg zateze a plaveme ruzne sprinty (max 20m) 

“power rack” neboli jakasi kladka, kde na konci je pas. Obvykle mame 40 kg zateze a plaveme ruzne sprinty (max 20m) 

Tyhle východy slunce v 5:30 kousek od meho domu nejsou k zahozeni..  

Tyhle východy slunce v 5:30 kousek od meho domu nejsou k zahozeni..  

To byl jednou patek, ja za sebou mela animal flow - plavani - posilovnu. Tak jsem sla rovnou na plaz, prevlikla jsem se do bikin, koupila si acai bowl a dala si dvacet. :)  

To byl jednou patek, ja za sebou mela animal flow - plavani - posilovnu. Tak jsem sla rovnou na plaz, prevlikla jsem se do bikin, koupila si acai bowl a dala si dvacet. :)  

Prirodni “ice bath” v narodni parku Blue mountains :)  

Prirodni “ice bath” v narodni parku Blue mountains :)  

Typicky priklad me vecere - miska, co dum da a na co ma zrovna Barunka chut 😅 zelenina, zelenina, zelenina, maso, hummus, korenu, zakysana smetana, brambor, ryze nebo quinoa, nejaky orisek a koreni. Mnam!! A existuje nekonecno ruznych variant! 

Typicky priklad me vecere - miska, co dum da a na co ma zrovna Barunka chut 😅 zelenina, zelenina, zelenina, maso, hummus, korenu, zakysana smetana, brambor, ryze nebo quinoa, nejaky orisek a koreni. Mnam!! A existuje nekonecno ruznych variant! 

Tak čau zas nekdy nekde!  

Tak čau zas nekdy nekde!  

Z Austrálie přes Glasgow až do Sao Paola

Fíha.. to bylo teda léto. Musím říct, že poslední rok trval jako každý jiný 12 měsíců, ale byly vskutku nabité. Když jsem se na konci června vracela zpátky po více než 8 měsících domů, už předem jsem měla naplánovaný program na následující dva měsíce. Ano, bylo tam hodně závodů a nějaké to soustředění.. Z části i kvůli tomu, že jen na soustředění člověk odvede největší kus práce. A tak to taky bylo. Když je člověk doma, navíc po takové době jako jsem byla já, furt by někde lítal, chodil na kafíčka a pořád si jen povídal (navíc po takové době česky, takže jsem mluvila a mluvila…. :-) ).

 

IMG_6706.JPG
Shledání po 8 měsících :)  

Shledání po 8 měsících :)  

Abych se dostala k věci.. Obrazila jsem dvě kola závodu Mare Nostrum. Francouzské Canet a Barcelonu. A bylo to super. Je fajn si takhle v sezóně zazávodit s nejlepšími plavci a hlavně tři závody během jednoho týdne? Super zážitek! Člověk se cítí jako tenista, zkrátka jako profi sportovec, co jezdí z turnaje na turnaj. Je to sice finančně náročnější, takže bez méhe rodného Moravskoslezského kraje a našeho Vysokoškolského centra bych se podívala možná vy víte kam, ale rozhodně to stojí za to. Pak jsem zůstala pár dní na soustředění v malebném městečku Mataro, které je jenom kousek od Barcelony. Vzala jsem s sebou kromě trenéra i mamku, takže to byl po dlouhé době takový i trošku holčičí výlet. Na konci června jsem ještě absolvolala závody v Římě. To je prostě krása! Pro nás plavce je vždy super zážitek závodit tam, kde plavání milují. A Itálie taková je. Navíc jsme díky trenéra ze Strahova Paola Bossiniho moihli okusit jednu z nejlepších zmrzklin v Říme a jedli ji přímo z výrobníku zmrzliny.. Cukrové kóma následovalo hned potom, ale když to bylo taaaaak dobrý!! Hned po příletu jsem odjela s trenérem na týden do slovenského Šamorína do X-bionic Sphere (tam je to prostě boží!!). Vždy lituju, že tam jsem jen tak krátce.. Po něm bylo hned Mistrovství ČR v Praze - Podolí, které bylo posledním bodem mého nejtěžšího tréninku. Podařilo se mi něco vyhrát, s Ostravou jsme si vybojovali medaile ve štafetách a celkově jsem si to užila. Venkovní mistrovství mám ráda, když vyjde počasí teda. No a pak už nastala má oblíbená část… Odpočinek a vylaďování.


  Mataró 

  Mataró 

Řím

Řím

IMAGE.JPG
MČR Praha Podolí
Šamorín

Šamorín

Barcelona

Barcelona

A dostáváme se k Mistrovství Evropy v Glasgow. Nejsem spokojená. Možná i toto je ten důvod, proč jsem s článkem tak otálela. Nepodařilo se mi dostat do finále, ani se nepřiblížit osobním rekordům na mé hlavní polohovce. Sice jsem zaplavala český rekord na 200 motýl, ale stejně to stačilo jen na 11.místo. A já byla smutná… 8 měsíců jsem dřela v cizí zemi, kde jsem přijela se strachem, nikoho jsem neznala a vše bylo tak moc nové. Prošla jsem si peklem i rájem během toho roku a tajně věřila v dobrý konec. Nevyšlo to. Je to těžký. Obětovala jsem tomu hodně, až by se někteří divili, co všechno. Ale ono pak stejně stačí jedno škobrtnutí v psychice, spadnutá čepice, pár špatných slov večer před závodem a vaše měsíce tvrdé práce přijdou v niveč. Ale i tohle mě zas trošku posilnilo. K tomu se dostanu. Každopádně to, co mělo být můj vrchol sezóny, byl můj propad sezóny.. Zase.

 

ME a 400 polohovka

ME a 400 polohovka

Rozbor s Honzou Kreníkem

Rozbor s Honzou Kreníkem

Nová posila Anika  

Nová posila Anika  

Po mistrovství Evropy jsem si dala pár dní oraz, jela na nějaké výlety a šla Simči Baumrtové připít na její nový život jako Kubová ( svatba byla mimochodem skvělá! ). No a pár dní po ní jsem se vydala zase závodit, tentokrát směr Brazílie. Co to co to, ptáte se? Hned vysvětlím…

 

V průběhu července mi napsal můj brazilský kamarád, který nám zabezpečoval soustředění před OH v Riu 2016, jestli nechci přijet na krátké mistrovství Brazílie konané na konci srpna v Sao Paolu. Mají to jako součást týmové soutěže a mohou si vzít 2 cizince. Že prý mi všechno zaplatí. A když se mi povede se umístit do 3.místa, dostanu extra peníze. A prý něco na caipirihnu (brazilský drink). Chvilku jsem váhala a nakonec jsem řekla.. Když ne tak kdy?! Kývla jsem a už jsem podepisovala smlouvu s týmem Flamengo, který se z Rio de Janeira. To jsem se taky dozvěděla, že to budou těžce vydřené peníze. :-) Celkově jsem plavala 14 startů a 3 štafety během 4 dnů. Po té prázdninové pauze to nebyla žádná sranda vám povím.. Ale nejen, že se mi podařilo vyhrát 200 a 400 polohový závod, tak jsem u toho zaplavala limity na prosincové MS v Číně. Dvě mouchy jednou ranou. A užila jsem si ty závody! Brazilci jsou výborní fanoušci nejen na fotbale, ale i plavání. Jejich přivítání mně v týmu bylo super, i když polovina z nich neuměla anglicky a používali pouze Google translator.. :-) Pevně doufám v to, že od nich dostanu ještě někdy pozvání. A nebo je aspoň navštívím v Riu. Byl to další super týden v další zemi.

Se ségrou v Budapešti

Se ségrou v Budapešti

Tým Flamengo

Tým Flamengo

Duane de Rocha. Znakařka ze Španělska

Duane de Rocha. Znakařka ze Španělska

Svatba Simči  

Svatba Simči  

Brazílie

Brazílie

A to mě dostává k září. Původně jsem měla v plánu si dát krátké volno, s tím že o Vánocích si to vynahradím a budu tak mít téměř měsíc. Ale.. někdo tomu chtěl jinak. Nebo také, jak mi řekl můj táta: “Chceš-li rozesmát Boha, něco si naplánuj”. Takže z týdne bylo skoro ceké září bez tréninku..

Ve zkratce - od července mě trápilo rameno a bolavá oblast klíční kosti. Snažila jsem se to výléčit, ale nic moc nepomáhalo. Navíc bylo před ME, tak moje hlava bolest nějak potlačila. Ale po semifinále 200motýl, zaplavaném českém rekordu, jsem nemohla ruku ani zvednout a hlavu otočit doleva. No dobrá, řekla jsem si, je čas to začít řešit. Zašla jsem na magnetickou rezonanci, po které mi pan doktor pověděl, že tam mám zánět a nějakou tu tekutinu v bursách. Prostě, že to chce klid. A ono chtělo klid víc věcí, než jen rameno..


Víte, když děláte něco s vášní, máte plno očekávání. Přáli by jste si, aby se ta energie vámi do toho vložená vrátila v podobě nějakého hezkého výsledku. A ono to nepřichází.. Můžete si říkat, Báro, nech toho, je to jen sport. Ale pro nás to je život. My kvůli tomu vstáváme v 5 ráno. Z 365ti dní v roce jsme tak 300 denně unavení. A ono to po čase přestane člověka bavit. Uznávám, udělala jsem chybu po Riu 2016, že jsem si nedala alespoň 4 měsíce pauzu. Pak se to vrací jako bumerang. Tento měsíc jsem měla absolutní nechuť trénovat. Cokoliv dělat. Párkrát jsem si byla zaplavat a šla do posilovny, ale neměla jsem z toho radost. Mnohem větší radost mi třeba dělalo jít ven s našimi pejsky. Sednout si s mamkou na víno. Jít se ségrou na dobrý burger. Vidět se s tátou a pod louhé době si s ním otevřeně popovídat. Vidět se s kamarády, které jsem skoro rok neviděla. Poznat nové lidi. Zkrátka žít obyčejný život. Život, který nevidí pouze naplavané metry a minuty či vteřiny. Bylo to super. Na ten měsíc..

Už se blížil den mého odletu. Odlet do země, kde pro mě není všechno jednoduché jako v Česku. Kde zas budu potit krev. Ale víte co? To nás dělá výjimečnými. Že něco tak milujeme, že tomu dáme vše. Že jsme ochotni každý den se znovu pouštět do té bolesti. Protože žádný sportovec není obyčejný. Maká na něčem, co si vysnil. A mě mrzí to, že tomu v České republice nepřikládáme takovou váhu. Ale o tom třeba zas příště…


Zkrátka a jednoduše, i když se mi letos vracelo hůř než obvykle, jsem zpět. Už zase mám každý den budík nařízený na 5 ranní a počítám dny do volného odpoledne. Ale já to pro sebe ještě udělám. Protože ta cesta je cíl, to překonávání sebe sama, ta touha něco ještě dosáhnout.

Jsem velmi ráda, že jsem si našla tréninkové zázemí v Austrálii, zemi zaslíbené plavání, ale doma budu vždycky v tom našem krásném Česku. ❤️ 

Vaše BZ

Já.  

Já.  

hrdá Češka 🇨🇿 

hrdá Češka 🇨🇿 

Moji blonďáci

Moji blonďáci

Den dětí v Ostravě 

Den dětí v Ostravě 

Naši pejskové  

Naši pejskové  

Ostrava! 

Ostrava! 

Barunka Seemanová 

Barunka Seemanová 

Ostravačky

Ostravačky

Svatba

Svatba

Ségry

Ségry

Sao Paolo

Sao Paolo

Moto GP Barcelona

Moto GP Barcelona

Tak čau v Torontu  

Tak čau v Torontu  

Věruška, Teří a já v městě měst  

Věruška, Teří a já v městě měst  

Jo a bráchovi se narodilo mimčo. Takže jsme tetičky.     

Jo a bráchovi se narodilo mimčo. Takže jsme tetičky.  

 

Další rok.. co přinese? :)  

Další rok.. co přinese? :)  

Ostravačka jak víno

Ano, i když se teď mé tréninkové prostředí přesunulo do jiné polokoule Země, pár tisíc kilometrů daleko od mého rodného města, nedám na něj dopustit. Za svou plaveckou kariéru jsem ani jednou nepřemýšlela nad odchodem do jiného klubu. Ano, ne vždy je v Ostravě vše růžové, ba řekla bych, že vidíme občas trošku šedě, ale težší podmínky nám daly odolnost a pracovitost. A i díky těmto vlastnostem jsem tam, kde jsem. A jsem mimořádně vděčná, že můj kraj mi i nejvíce věří. Děkuji Moravskoslezskému kraji za podporu a Klubu plaveckých sportů Ostrava za jejich domácí zázemí. 

navždy ostravská,

Bára  

 

IMG_3623.JPG

Letí to.. jako voda!

Určitě znáte to, když nějakou věc odkládáte a odkládáte, až je toho před vámi tolik, že máte obavy se do toho pustit. Tohle byl můj případ.. Chtěla jsem vám psát jakýsi žurnál z mé přípravy v Austrálii celkem pravidelně, řekněme jednou za měsíc. No a skončilo to napsáním prvního článku a pak ticho.. Teda relativní ticho, pár zpráv ode mě máte.. Takže tedy – žiju a jsem zdráva, stále trénuji a život mě tady baví čím dál víc! 

IMG_3367.JPG

Povídání začnu o tréninku. Abych byla upřímná, prošla jsem si hodně krušnými chvilkami. Ti, co mě trošku znají ví, že do tréninku celkem šlapu a nikdy jsem neměla nějaký problém trénovat hodně. Pak jsem přijela sem.. A i když naše tréninky mají v průměru něco nad 5km za jednu jednotku, já trpěla jako zvíře. Každé ráno se budila zpocená, přes den jsem spala i 2 hodiny ( což se u mě nedělo ani na nejtěžších soustředěních ) a zkrátka byla pořád unavená. Ptáte se z čeho? Trénuje se tady jinak. Jinak než jsem byla celý život zvyklá. Intenzita vysoká, závodní plavky používáme 3x týdně. Někdy v prosinci jsem to už nevydržela a ptám se Chrise, našeho trenéra, po doplavání série po které mi naměřili laktát 16 (!), co se to se mnou děje, proč jsem pořád unavená. „Procházíš transformací“ odpověděl. „Tvoje tělo neplavalo tolik vysoké zátěže a tak si zvykáš. Neboj, jsi na půli cesty, zabere to většinou tak 8-9 měsíců.“ Paráda, pomyslela jsem si. Já myslela, že to bude lepší příští týden a ne za pár měsíců. Ale dobrá, budu trpělivá, třeba to přinese ovoce.

Přiletěla jsem tady na konci září, nyní je půlka února. A my za tu dobu neměli jediný volnější týden. Poprvé jsem trénovala i přes vánoční prázdniny, ještě 30.12.2017 jsme si odmakali těžký trénink a 2.1.2018 už měli zase nástup. Ale není to tady pravidlem, jen letos mají sezónu trošku jinak poskládanou. O tom později.

Taky jsem se zmiňovala o kole, které probíhá 3x týdně před tréninkem. To se někdy v listopadu změnilo na 2x týdně (úterý a čtvrtek ráno od 6:00), ale ve výsledku to dělá 3 tréninky denně skoro každý den. A taky se pro mě změnila jedna věc. Kolo jsem vyměnila za běhání. S tréninkovou maskou. No to bylo! Například 30min střídat 100m na MAX a 100m lehce. Auu.. Ale jedno pozitivum to má – tuhle tvrdou aerobní práci jsme si odbyli na suchu, takže ve vodě jsme toho byli ušetřeni. S tím i naše ramena a hlavně nás to i víc bavilo. Musím říct, že tohle mě chytlo a myslím, že to je dobrý nápad. Ale vše se uvidí samozřejmě až po nějakém mém výkonu.

Posilovnu jsem také musela pozměnit. Vždy jsem se bála těžkých činek, že mi hodně porostou svaly a bla bla.. Tak tady je to jinak. Zvedá se dost a posilovna trvá téměř hoďku. Ale vše je uzpůsobené plavání, maximálky se nejezdí. Jen se mi smál, že jsem slabá jak čajíček, tak že na tom musíme zapracovat. Tak pracujem!

 

IMG_3310.JPG
IMAGE.JPG
IMAGE.JPG


V letošní sezóně jsem vynechala vlastně skoro všechny závody v krátkém bazéně. Zúčastnila jsem se jen Mistrovství Austrálie v Adelaide, což bylo hned za měsíc po mém příjezdu sem. K mému překvapení se mi podařilo vyhrát bronzovou medaili a hlavně čas 4:33 mě potěšil. Ale věděla jsem, že to je jen začátek.. A to se mi taky potvrdilo.

Zůstala jsem tady přes Vánoce, trénovala přes Silvestr, abych byla v lednu připravena závodit. Po prosincových závodech v Brisbane, které jsem přetrpěla a závodila hodně unavená, jsem byla zvědavá, co přinesou závody v Melbourne a Sydney. Byli jsme upozorněni předem, že závody poplaveme z tréninku. Jo, dobrý, to už jsem párkrát zvládla taky. Ale až tady chápu, co to znamená doopravdy. Oboje závody trvaly od pátku do neděle a bylo to dva následující víkendy po sobě. Odlétali jsme ve čtvrtek a ještě před odletem jsme zvládli náš klasický ranní běh a krátký trénink. Důraz se kladl spíše na vyplavání, které musel mít každý ráno i odpoledne minimálně 1200m, aby se udržela jakási aerobní práce. Po skončení prvních závodů, jsme v Melbourne zůstali další tři dny na krátké soustředění. A ano, hned v pondělí po závodech jsme si šli odcvičit náš program do posilky. To stejné ještě ve čtvrtek po příletu do Sydney. Žádné úlevy, vše směřujeme k Mistrovství Austrálie v únoru!

Druhé závody byly v Sydney v Olympijském bazénu z roku 2000. Bydleli jsme přímo v Olympijském parku, takže jsem si mohla projít a pokochat se vzpomínkami na největší sportovní svátek. I když je park vcelku liduprázdný ( v porovnání se zbytkem města ), najde se tam příjemná restaurace či kavárna a často se zde pořádají koncerty a jiné venkovní akce.

Když se kouknu na výsledky ze závodů.. Nebylo to špatné. Trenér po nás chce většinou soustředit se na „proces“ a ne na výsledný čas. Co to znamená? Třeba při 200 nebo 400 kraulu je důležité plavat negativně, to znamená druhou polovinu trati rychleji než tu první. Splníš-li to, splnil jsi to, co jsi měl. Hlavně v případě 200 kraula je to celkem náročné teda. Ale podařilo se mi to, i když osobní rekord to nebyl. Na obou závodech jsem vyhrála 400 polohovku, v časech 4:45 a 4:42.

A teď jsme začali konečně odpočívat a připravujeme se na závody na Gold Coastu. Čekají nás tento týden od středy do soboty a pro Australany to bude nominační závod na Commonwealth games konané letos v dubnu. Proto můžu závodit jen v rozplavbách. I přesto jsem si tento závod zvolila jako svůj jediný nominační na ME v Glasgow. Požádala jsem reprezentačního trenéra a předsedu svazu o výjimku, kterou mi schválili.

 

IMAGE.JPG
IMG_2576.JPG
IMAGE.JPG

Kromě plavání, posilování a jiných povinností, které tady mám, si samozřejmě udělám čas i na pár zážitků. V prosinci mě navštívila má kamarádka ze Sportovního gymplu v Ostravě Fati, tak jsem tady na 2 týdny měla veseleji. Strávila jsem Silvestr a Nový rok v Sydney, podívala jsem na Australian Open (znovu děkuji Lucce Šafářové za lístky), pořád neumím surfovat ( i když se mě to snažil Jirka Prskavec naučit) a podléhám kouzlu Austrálie víc a víc…

Víte, nejvíc se mi tady líbí ta atmosféra. Ta přirozenost lidí být na sebe milí a přátelští. Zažila jsem tady pocity štěstí, které už dlouho ne. Naučila jsem se žit sama se sebou, spoléhat se sama na sebe a zároveň být otevřená novým věcem a lidem. Snažím se to pochytit co nejvíc, protože bych si přála, aby to se mnou přijelo i zpět domů do Česka.

Přidávám pár fotek z mého mimo plaveckého života. ;-) 

mějte se krásně ❤️  

Bája  

 

IMAGE.JPG
IMG_3201.JPG
takhle jsem sledovala ZOH já.. :-) 

takhle jsem sledovala ZOH já.. :-) 

FullSizeRender.jpg
IMAGE.JPG
IMG_2385.JPG
IMAGE.JPG
IMAGE.JPG
IMAGE.JPG
IMG_9273.JPG

Nový život na Sunshine Coast

Tak věci nabraly rychlý spád a já se 23.9. vydala směr Austrálie. I když je můj druhý pobyt, cítila jsem nervozitu větší než poprvé. A vlastně bylo proč.. Všechno je jiné a nové! 

Pro pořádek.. Trénuji na jiném místě než posledně. V jiné skupině. Ve větší skupině. Taky jsem prvně odletěla sama někam takhle daleko a hlavně na tak dlouho! Nevracím ss do Čech na Vánoce, ani na zimní Mistrovství Evropy. Návrat je teď naplánován na přelom května a června. Řeknu vám, že odlétat sem nebylo vůbec snadné...

IMG_8486.JPG

Ale jdu si přeci za svým snem, vždy jsem si přála trénovat tady v nějaké větší skupině. A to se mi plní!  

  ACCOUNTABILITY AND RESPECT 

Těmito slovy mě uvítal trenér Chris Mooney. Dvě věci, které vyžaduje od celého týmu. Nic víc, nic míň.  

Klub USC Spartans patří mezi high performance centre, takže výkonnost týmu určitě nechybí. Trénuje zde zhruba 12 plavců, mezi nimi 3 Olympionici z Ria ( Taylor McKeown - 100 a 200prsa, Jake Packard - 100prsa, Leah Neal - 400 kraul) a mladá znakařka Kaylee McKeown (4.místo na MS v Budapešti 2017). Ano, sestry McKeown. Jedna znakařka a druhá prsařka. Zajímavé :-). Další plavci jsou na úrovni australského finále, takže rozhodně nejsou pomalí. Musím říct, že mám každý trénink co dělat, abych se udržela s nimi na předním pozicích. Líbí se mi rozmanitost skupiny - prsaři, znakaři, motýlkaři, krauleři a všichni mají na výborné úrovni polohovku (všech 5 holek má 400 pz pod 4:45 na dlouhém bazénu). Trénují s námi i paralympionici.. Se stejnoi vervou a zapálením jako ostatní. Úžasné.

Tím, že jsem se začlenila do jejich programu, mám i jejich trenéra do posilovny a fyzioterapeuta. Spolu s Mooneym spolupracují, upravuje se posilovna dle náročnosti tréninků nebo při zdravotních problémech. Každý se může na druhého spolehnout. 

po doplavání jednoho z těch těžších motivů... 

po doplavání jednoho z těch těžších motivů... 

tým USC Spartans

tým USC Spartans

napůl venkovní posilovna.. 

napůl venkovní posilovna.. 

IMAGE.JPG
bazén University of Sunshine coast

bazén University of Sunshine coast

A jak vypadá tréninkový týden tady? Nejtěžší dny ve vodě jsou úterý, čtvrtek a sobota. To se trénuje hlavní série v závodních plavkách a dává nám to dost zabrat. Je tady hodně sprinterských věcí, používá se zátěž, neskutečně mnoho metrů scullingem, dává se důraz na délku záběru. 

Pondělí, středa a pátek dopoledne. Wow. Celkově trvá celý program 4 hodiny.  

6:00 - 6:30 spinning (střídají se různé rychlosti, úrovně, vsedě, vestoje..)  

6:40 - 8:45 plavání (aerobní, hodně nohou)  

9:00 - 10:00 posilovna

Občas je po spinningu ještě krátké posilování na zpevnění těla, bývá i ve dvojcích.  

Pondělí pokračuje odpoledním tréninkem, který je kratší, přibližně na 1,5 hodiny, lehčí, vytrvalostní a hodně technických cvičení, rukou a nohou.  

Středa a pátek odpoledne jsou volná.  

Každý trénink má Mooney také asistenta - studenta Univerzity, který mu pomáhá zapisovat časy, frekvence. Další student má na starosti videoanalýzu, která probíhá při každém těžkém motivu ( takže úterý, čtvrtek a sobota). Video je rozebráno ihned (!), takže se plavec může v průběhu série podívat, kde dělá jakou technickou chybu. Lze to samozřejmě jen v sériích s delším odpočinkem. 

Sobotní týmový hiking :) 

Sobotní týmový hiking :) 

Velryby a jetski

Velryby a jetski

Sestry McKeown a já na “Eat street” v Brisbane 

Sestry McKeown a já na “Eat street” v Brisbane 

Jsou za mnou tři týdny. Rozkoukávám se, snažím se zdokonalit v angličtině, na tréninku do toho dávám maximum... To víte, chtěla bych tady zůstat co nejdéle, takže jim musím předvést, co vše ve mně je. :-) 

Příští týden se ale stěhuji do nového bydlení, které mi tady snad “domov” trošku udělá.

A jaký mám nejbližší program? Zítra tady začíná svůj 6ti týdenní tréninkový pobyt Ruta Meilutyte, takže to bude taky zajímavé. Také nás za 14 dní čeká v Adelaide Mistrovství Austrálie na krátkém bazénu, které vyvrcholí předávání ocenění Swimmer of the Year 2017..a já se tam taky podívám. 

Bude to spousta nových zažitků, už se těším, až se o ně budu moct s vámi podělit. :-)  

Minimálně vám tady dám odkaz na video, jak jsme potkaly velryby.. Při jízdě na jetski. Neskutečné!!  

Obrovské poděkování patří Vysokoškolskému sportovnímu centru, bez jejichž podpory bych si tento tréninkový pobyt nemohla dovolit. Děkuji!  

Mějte krásný večer a zas někdy, 

zdraví,

B. 

 

IMG_8505.JPG

Tak příště Báro!

Ano, ještě jsem neskončila. Ješte není všem dnům konec. Krátce se vrátím k poslednímu měsíci. Měsíc plný velkých očekavání, nenaplněných přání, ale také vidina něčeho hezkého v budoucnosti... :-) 

FullSizeRender.jpg

Nejprve červenec odstartoval Mistrovstvím ČR v Praze - Podolí. Věděla jsem, že jsem stále v tréninku, tak výkony asi velké nepředvedu. Ale poprvé byl program nastaven na 4 dny, v disciplínách 50/100/200m i semifinálové rozplavby a navíc přidány mixové štafety, takže jsem byla zvědavá, jak se s tím české plavání popere.  

Bohužel musím říct, že se mi to nelíbilo. Dopolední i odpolední program trval téměř pokaždé přes 4 hodiny, odpolední finalová/semifinálová část byla nepřehledná. Jediné pozitivum vidím to, že se dorostenci prali hezky o medailová umístění. Jenomže na to dopláceli dospělí, kdy jim velmi napěchovaný program nedovolil si dát doplňkovou disciplínu nebo se jim v jeden půlden sešlo 100m finále a 200m semifinále v jednom způsobu. Byly to náročné 4 dny, jak fyzicky, tak psychicky a nemyslím si, že by to závody posunulo na vyšší úroveň. Mrzí mě to, vážím si toho, že se tady najde někdo, kdo se pokouší o nějakou změnu v plavání.. Ale nejsem si jistá, že zrovna tento krok byl trefou do černého. 

IMG_5763.PNG

Další část bylo vylaďovací soustředění a odjezd na MS. Takže k tomu světovému šampionátu....

I přesto, že jsem plavala ze začátku své vedlejší disciplíny a vše se vyvíjelo dobře, tak s tím, jak se blížila má hlavní disciplína, má nervozita stoupala.  

Když to shrnu: první den druhý nejlepší čas v životě na 400 volný způsob, čtvrtý den ČESKÝ REKORD na 200 motýl, no a poslední den propadák ve 400 polohovce. Mrzí mě to, ale už se k tomu nechci vracet. Věřte mi, že můj nepostup do finále na loňské Olympiádě mě mrzel mnohem víc...  

Co jsem si z toho vzala? No hlavně se z toho nepos..... :-) To víte, naši plavci předváděli dost dobré výkony a já chtěla plavat v tom odpoledním programu taky a taaaak moc. Natrénováno mám, ale zradila mě hlava. Poprvé takhle moc na velké akci....  no co už!

Ale musím říct, že to bylo asi nejlepší a nejlépe zorganizované MS, na kterém jsem kdy byla. Bazén perfektní, atmosféra naprosto úžasná a podmínky našeho týmu skvělé. Tímto znovu všem děkuji :-) 

 

tak příště Báro... 

tak příště Báro... 

se slovenskou prsařkou Andrejkou Podmaníkovou

se slovenskou prsařkou Andrejkou Podmaníkovou

český tým plavců 

český tým plavců 

naši zachránci: fyzioterapeutové Petr a Roman, psycholog Michal, kameraman Marek! Anča a já :-)  

naši zachránci: fyzioterapeutové Petr a Roman, psycholog Michal, kameraman Marek! Anča a já :-)  

No a kdyby mi tímto skončila sezóna, asi bych byla trošku v rozpacích... ale naštestí nás čeká ještě Světová Univerziáda v Taipei!! Odlétáme za pár dní a začínáme závodit 20.8. Juhuuu, těším se! Navíc to bude má poslední Univerziáda, tak si to člověk musí užít dvojnásob, ne?! :-) 

Odjeli jsme na týdenní soustředění na Slovensko, tréninkové středisko x-bionic sphere v Šamoríně, asi 30km od Bratislavy.  

Já nemám slov!!! Člověk ani nevěří, že se nachází na Slovensko. Krásné prostředí, luxusní ubytovaní, jídlo a tréninkové podmínky. A je to od nás fakt co by kamenem dohodil... :-) Krásná venkovní padesátka, deset drah, startovací bloky. Mlaskali jsme si blahem!  

IMG_6504.JPG

Tréninkového parťáka jsem tentokrát měla toho nejlepšího... ségra Terka, která taky jede na Univerziádu ❤️ 

IMG_6447.JPG
IMG_6440.JPG
tuli cinema 😍 

tuli cinema 😍 

výlety do Bratislavy jsme taky stihli... :-)  

IMG_6414.JPG
IMG_6388.JPG
IMG_6411.JPG

a v těch vedrech jsme se s Kíťou trošku zchladily.... 

IMG_6507.JPG

Tak já otáčím list do srpna, dalšího měsíce, kdy se bude ještě trošku makat..  

No a co v září? Odpočinek na chatě a potom?? Co myslíte, odjedu zase k protinožcům? A kam tentokrát..? Nechte se překvapit.... :-)  

krásné léto! 

Bára  

 

IMG_6513.JPG

Konec je nový začátek?!

Téměř tříměsíční australský pobyt je za mnou. Sice zatím nevím, jestli to bude můj nejúspěšnější rok ze všech, ale rozhodně to byl jeden z těch roků, který mi strašně moc dal. Na podzim jsem si prošla obrovskou nenávistí k plavání, která se ale během jara zase otočila a při tréninku v Austrálii jsem našla novou chuť a hlavně - plavání mě tam bavilo jako už dlouho ne. Na každý trénink jsem se těšila a na některý trénink se připravovala víc než na kdejaké závody. 

IMG_5468.JPG

Jestli mám shrnout trénování.. nebylo to o objemu kilometrů. Spíše důraz na kvalitu, tedy rychlost a správnost provedení. Často jsem si sáhla na dno, ale našla v tom potěšení! Ano, byla jsem sice v menším klubu, ale ve společnosti dvou polohovkářů to bylo naprosto dostačující. S Keryn jsme se snažily být lepší a rychlejší než ta druhá a snažily se držet Sho (japonce). 

Největší poklad byl trenér, věnoval se nám víc než musel a dlouho jsem nenarazila na tak chytrého člověka. Musím říct, že jsem mu od první chvíle naprosto důvěřovala a vždy se těšila na další povídání s ním. 

Keryn, Dean a já 

Keryn, Dean a já 

Trinity Lutheran College - swimming team

Trinity Lutheran College - swimming team

Vím, že se tam chci vrátit. Věřím tomu, že je to cesta, která mi pomůže se zlepšit a dostat se výše. Budu se ješte zkoušet dostat do jiného týmu, nejspíš do Brisbane. Ale i kdyby mi to nevyšlo tak vím, že tady v Gold Coast je místo, kde se můžu vrátit a trénováni stojí za to.  

 

DĚKUJI za zkušenost, bylo to skvělé!  


Uvidíme se příští týden na Mistrovství v Praze. 

Ahoj, 

Bára  

 

IMG_5679.JPG

Austrálie versus Česko

 Jak obyčejné "thank you" změní pohled na trénování. 

Ne, nebudu se pouštět zostra do českého plavání. Nebudu říkat, jestli je na tom špatně nebo není. O mém pohledu na danou věc jsem navíc psala dříve. Ale protože mám teď možnost sledovat a zažít tréninky v místním prostředí, tak bych se s vámi podělila o své postřehy a názory na rozdílnost mezi těmito dvěmi systémy. 

Víte, když má člověk nějaký problém, hledá se příčina, zkoumá se prostředí odkud přišel a co ho ovlivnilo. České plavání má taky jistý problém. Lidé, kterým na tom záleží se snaží najít řešení. A to já taky. Myslím, že by jsme měli přemýšlet, co je špatně v žákovských kategoriích, chceme-li mít úspěšnou pozdější generaci.  

Samozřejmě, v Česku nikdy nebudou podmínky pro plavání, jaké jsou tady. Vždyť oni mají vetšinu bazénu venkovních, to je mnohem jednodušší stavba a menší starost! Navíc je většinou bazén při škole/univerzitě. Stát Queensland je plavecký ráj, 80% z australské reprezentace trénuje tady. Jen na Gold Coastu je přes 30 bazénu! Fuf..

Co ale můžeme změnit, je přístup. Přístup k plavání trenérů, i plavců...

Coolangatta - úžasné místo! ❤️☀️

Coolangatta - úžasné místo! ❤️☀️

Nevím, jestli jsem upřesnila dříve, kde trénuji. Je to malý klub, při škole Trinity Lutheran College v Gold Coast. Přišla jsem sem kvůli trenéra Deana Pugha, jeho svěřenkyně Keryn McMaster, která byla 10. na OH v Riu na 400 polohový závod a jejího sparing partnera - japonce Sho Nishomoto. My tři tvoříme tu starší část - "IM squad". Víceméně ráno chodíme jen my a odpoledne se připojí "age squad", což jsou děti v rozmezí 10-14. I když se vám to bude zdát malá skupina, tak mi to stačí. Jsme tři plavci, kteří se soustředí na stejnou disciplínu, máme stejný přístup k tréninkům a v každé sérii se snažíme vydat ze sebe maximum, navíc s Keryn se snažíme držet Sho a ještě k tomu porazit jedna druhou. Myslím, že nás to všechny žene kupředu. 

V každém klubu plave "main squad" a "age squad". Většinou ti starší zaberou více drah, mají větší pohodlí, ale tréninky probíhaji zároveň, ti úplně malí trénují hodinu před hlavní skupinou. Velký rozdíl je, že když má trénink plavecký tým, veřejnost nebo kdokoliv jiný na bazén nesmí. To je sen, co? Sice to obnáší mít tréninky i na 5:00 nebo 5:30, ale za místo jen pro plavce to stojí. 

"Age squad" má tréninky jen odpoledne. Ano, jednou denně! Dokonce i na Bond University, kde jsme týden trénovali, mají mladší děti trénink jen jednou. Takže s objemem rozhodně nějak nespěchají.. S čím ovšem přicházi velice brzy, je kvalita. Děti nejsou vůbec šetřeny, plavou většinou stejný trénink jako my, o trošku kratší a samozřejmě jiné starty. Co je ovšem největší rozdíl - už od mala jsou učeni k tomu závodit. Většina těžkých motivů je se startem, děti tím automaticky do úseku dají mnohem větší úsilí. Makají, snaží se držet těch starších, vidí je před sebou. Plave se často v systému = osobní rekord + 5/10/15 atd. vteřin a to ty děti žene kupředu. A víte co je nejhezčí? Při balení si věcí a odcházení z vody řeknou THANK YOU Dean! THANK YOU!!! Ano, všichni makali do mrtva a když skončí trénink, všichni za něj poděkují! Mám z toho pocit upřímné vděčnosti. Za tu možnost trénovat, za čas trenéra, za dobrý trénink, za to, že se může zlepšovat. Samozřejmě, trenér si to děkuji musí zasloužit. Ani jednou jsem neviděla, že by se Dean vzdálil nebo vzal do ruky mobil. Že by ztratil pojem o tom, kde jeho svěřenci v tréninku jsou, i když tam bylo několik motivů. Zkrátka trenér tam byl, byl pro ně a oni to ví. 

FullSizeRender.jpg

Další místo, kde jsem si zkusila jiné prostředí, byly závody. Ano, bylo to pro děti a my tam byli spíš jako exhibice, ale pro mě další možnost okouknout, jak funguje mini meeting. 

Závody se konaly v klubu na Gold Coast a zúčastnily se ho spíše jen místní kluby. Ale hned jak jsem přišla, tak mi bylo jasné, že i tady to bude jiné oproti Česku. Hudba hrála hned od prvního momentu, dodávala tomu jistou pohodu. Komentátor se nikdy neztratil. Bylo to ručně měřeno rodiči z klubů. Ti se mimochodem starali o vše - jídlo, pití a celá organizace byla vedena rodiči. Jo a za 4 dolary prodávali u vstupu vytištěnou startovní listinu. :-) Ale jak fungovalo to měření.. U každé dráhy byli 3 lidé-zástupci různých klubů a ano, rodičů. Ti dostali takovou modrou věc, velkou asi jak hřeben. To bylo místo stopek. A jak to funguje? Všechny jsou spojeny přes bluetooth s počítačem, který tam má danou rozplavbu a všechny dráhy. Ta věc funguje stejně jako stopky - zmáčknete při startu, další tlačítko je na mezičas a stopnete při dohmatu. No a to co jste zmáčkli jde okamžite do počítače, kde se ukáží všechny 3 časy, které se vyprůměrují a máte výsledný čas. Ha! Dost dobré. :-) 

Další úžasnou věcí byl "call room", u nás pomocný startér. Tady byl call room skoro jako na Mistrovství Evropy. Teda alespoň dost podobný! Byl rozdělen na holky a kluky, v každém několik řad a židliček. Myslím, že to znovu dává dětem pocítit dospělácké plavání a profesionalismu. 

Australskou věcí bylo BBQ/grilování přímo na bazéně. Za pár dolarů tatínkové dělali hotdogy, kukuřici, brambory, možná i burgery. Vedle maminky prodávaly za pár "babek" koláčky nebo nějakou sladkost, kterou napekly.  

 

Winter meet :) 

Winter meet :) 

call room- vlevo pro holky, vpravo pro kluky

call room- vlevo pro holky, vpravo pro kluky

Snažím se od Deana získat co možná nejvíc informací - vyptávám se, jak to tady funguje, jejich metody, tréninky a tak dále. Netrénují víc než my. Trénuji jinak. Trénují tvrdě, ale aby je to bavilo. Trénuji, aby něčeho dosáhli, ale na bazén se vraceli rádi. Trenéři tady v Queenslandu si posílají navzájem materiály, občas zajdou na pivko nebo na grilování a probrají nové plavecké věci. Trenéři tady se neustále vzdělávají! Oní sice musí, ale zároveň je to baví a sami chtějí. To se automaticky převede na děti.  

Bylo by super, kdyby jsme si my všichni něco z toho vzali, nemyslíte? :) Tak jako já si snažím z těch dětí brát radost do plavání a jejich vděčnost.  

FullSizeRender.jpg

 

No, ale abych tady dala něco i ze zážitků.. Navštívili jsme azyl pro koaly a jednu jsem si mohla podržet. Jsou tak skvělé! A krmili klokany (kteří byli neuvěřitelne přežraní a jen oddychovali).. 

IMG_4294.JPG
FullSizeRender.jpg
IMG_4246.JPG

Mě tady čekají poslední dva týdny. Ješte je potřeba něco natrénovat a může se letět domů. A víte co? Zatímco vy si užíváte letních teplot, nám tady prší a počasí celkově nic moc. Ale za pár dní už by to mělo být zase fajn, je to přeci sunshine state. :-)

Mějte se krásně, ahoooj,

Bára 

Jak mě překvapili sprinteři a okouzlila Sydney

Okej.. Tak možná to nejsou úplní sprinteři. Soustředí se spíše na 100 kraul a 200 kraul. Ale i tak! Minule jsem vám psala o týdenním pobytu, který nás čeká na Bond University. No a jak to celé vypadalo a jak jsme si zatrénovali? Očekávala jsem hodně sprintů, ne moc velkou aerobní zátěž.. Ale kdeže! :-)

IMG_3139.JPG

Trénovali jsme ve skupině, kterou vede Richard Scarce a největší hvězdou je Cameron McEvoy (nejrychlejší 100 kraul v historii v textilních plavkách, stříbro MS 2015 na 100vz) , Alexander Graham (člen štafety na MS v Budapešti) a znakařka Madi Wilson (stříbro z MS v Kazani na 100znak), která tady plave teprve 14 dní, předtím byla v Brisbane u trenéra Michaela Bohla.

No a co Bůh chtěl i nechtěl, trefili jsme se zrovna do týdne, kdy mají "naplavávací" období. Takže pro mě paráda, pro Honzu katastrofa. Tréninky byly psané spíš pro plavce, kteří plavou 400vz.  

Hned v pondělí ráno jsme přijeli na bazén - v 5:15 (!!!) a očekávali velké věci.. No, až tak moc se toho nedělo. Vyřídili jsme si kartičku a byli posláni do posilovny, kde se máme rozcvičit a za chvíli začne trénink. Při rozcvičováni byla nejoblíbenější věc válec a občas míčky, nikdo neudělal žádný větší pohyb.. Spíše takové to válení se po zemi (rozuměj válci nebo míčku) , rozlepování ještě zalepených očí a lehká konverzace. V 5:30 přišel Cameron, lehce se protáhl a za 10 minut na nás mávnul rukou Rich (trenér), ať se jdeme připravit, trénink za chvíli začne. 

A přišel očekávaný okamžik.. Jaký bude trénink nejrychlejšího muže na 100 volný způsob v textilní historii plavek? 

9x300! Ano, vzpomněla jsem si na tréninky pod panem Strnadem, kdy nás tohle taky "bavilo" každé pondělí rano. Jak už jsem psala, veškerou aerobní práci plavou v Austrálii stupňovaně a zde to nebylo výjimkou. První 300 stupňovaně po 100, druhá 300 stupňovaně každá 100 a třetí negativně 150 + 150. Start ve 4:30. Kluci to tam bez problému dávali okolo 3:10... Na dlouhém! 

Dobrá, říkala jsem si, že to byl asi jen pondělní ranní trénink, odpoledne to bude už jinak. Ale ne. Naštěstí jsme plavali mou oblíbenou sérii 3x (400vz start 5min. + 4x100 stupňovaně hlavním způsobem ve startu 1:20/1:30/1:40). A zase předváděli skvělé výkony, 400ky okolo 4:20 a stovky začínali za 1:04 a končili hluboce pod minutou)

Přiznejme si, kdo z našich plavců, připravující se na 100 a 200 volný způsob, by toto plaval... Já jsem měla po celém týdnu taky dost! 

Vstávání ve 4:15 nebyl žádný med, ale člověk si zvykne. Zvykne si i na tu pohodu, kdy nevadí, že se mezi sériemi čeká klidně i 5 minut. Zvykne se na to, že po hlavní sérii se člověk hned nevyplave, ale chvíli prostě jen tak stojí. Že místo vyplavání jsou nohy rychle/lehce. Že když se plave "hard", tak se plave hard. Že jeden trenér zvládne osm drah a nic mu neunikne, dokonce vede neustálou konverzaci s kýmkoli z týmu. Že sprinteři odplavou hlavní sérii, odplavou ji výborně, ale na vyplavání už tolik nesejde..  

Samozřejmě, přišly na řadu tréninky, kde bylo pár padesátek. Ale bohužel, v tomto týdnu měli jiné plány. Nejhorší trénink pro mě byl 24x100 kraul v 1:30, stupňovaně ze svižna do velmi rychla po stovkách. To víte, snažím se udělat dojem a držet se kluků. Časy 1:06/1:04/1:02 pro mě a kluci plavali o cca 4-5 vteřin rychleji. Večer jsem byla úplně hotová.

Zajímavé bylo, že na konci tréninku si dali nějaké netradiční úseky na maximum. 10m/20m/35m/40m a nebo taky 5m - od praporků s dohmatem. Všichni (až na mě :)) byli mrštní a straaašně rychlí. I když to bylo po 2 hod. tréninku. 

IMG_3023.JPG
IMG_3024.JPG
To bylo teda posilovna!!  

To bylo teda posilovna!!  

Samozřejmě, tohle období jim netrvá věčně. 7-8 týdnů před vrcholem jdou víc a víc do rychlosti a tréninky se kompletně mění. Je to škoda, že jsme je neviděla v tom nejlepším, ale alespoň jsem viděla, že se maká všude a na všemožné disciplíny stejně. Tvrdě.  

Jo a víte, jakou výhodu mělo trénování na Bond University? Hned pár set metrů od bazénu byla nejúžasnější kavárna, kterou jsem tady navštívila. A božská káva! Škoda, že jsme ji objevili až v pátek..

Ach jo, země zaslíbená snídaním = země zaslíbená Báji.. :)

Ach jo, země zaslíbená snídaním = země zaslíbená Báji.. :)

No a co nás čekalo o víkendu? Zaletěli jsme se podívat do města Olympijských her v roce 2000 - Sydney. Bylo to krásné!! Sice je tady podzim a lehce nám pršelo.. I tak to rozhodně stálo za to! A navíc - alespoň se tam budu muset vrátit v lepším období! :-)

FullSizeRender.jpg
IMG_3181.JPG
IMG_3400.JPG
Honza měl narozeniny.. dárek byl výket do Sydney a dort byly španělské asi koblížky. :)) 

Honza měl narozeniny.. dárek byl výket do Sydney a dort byly španělské asi koblížky. :)) 

Tak toto byl týden na jiném místě na Gold Coast. Teď už jsem zpátky v polohovkářské skupině a začínáme do toho šlapat zase o trošku víc. Už se mi to tady krátí, zbývá nějakých 40 dní...  

Zajímá vás něco víc? Tak mi pište do komentářů a do zpráv na FB a instagramu. Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu, že se vám to líbí i že nelíbí.  

Mějte se krásně! 

Vaše Baruš  

 

FullSizeRender.jpg

"The lactate is your friend.."

Tak tuhle větu jsem slyšela hned asi třetí den od trenéra Deana. Jak moc je to pravda, si uvědomuji čím dál častěji. Další týden u protinožců je za mnou a s ním i nové zážitky a naplavané kilometry. 

Chvilka autofyzioterapie na pláži.. :) 

Chvilka autofyzioterapie na pláži.. :) 

Tak jak to je s tím kamarádem laktátem? Jak to Dean myslel? Jednoduše.. Při tréninku, který je zaměřený anaerobně, se plavou 50/100 se startem a dlouhým odpočinkem. Padesátky např. v 2-3 minutách a stovky v 6. Ale ani metr vyplavání nebo jakéhokoliv pohybu, který by uvolnil laktát. Jen stojíme, povídáme si a čekáme, až bude čas na další. A můžu říct, že je to dost "výživné". 

"You have to lactate to swim fast." Aneb musíš se naučit plavat v laktátu, abys byl rychlý a laktát tě nezastavil, ale právě aby ti pomohl.  

Na facebooku jsem psala další citát trenéra: "As 400IM swimmer you must be an oxygen warrior." A poté následovalo 15x200 prsa různými cvičeními a plavání pod vodou.

Zkrátka disciplína 400polohový závod je disciplína bez kyslíku, jen s laktátem.. :)) 

"IM squad"

"IM squad"

Další rozdíl vidím v plavání aerobní série. Cokoliv plavou, ať to jsou 200/300/800, tak jsou vždy stupňovaně, od velice pomalého tempa, které určí Dean, až po "fast as you can". Už jsem tady plavala 400 za 4:23 v sérii a 8:55 čtvrtou osmistovku. Pro začátek.. 

Teď jsme plavali okolo 5-6km, postupně se bude navyšovat jak míra intenzity, tak i kilometry. Takže spousta práce přede mnou, přeci jen odlétám až ke konci června. ;) 

příklady hlavních motivů:

2x (10x50 dive max./ start 2min. ); mezi 4x100 kraul starty 1:30/1:40/1:50/2min.

6x100 dive max./ start 6min.

4x800 kraul stupňovaně 1-4/start 11min. (časy 9:44/9:21/9:05/8:55) 

IMG_2521.JPG

Jediné, co zůstává stejné, je posilovna od našeo Radima. Jsem s ní maximálně spokojená. :)

FullSizeRender.jpg
IMG_2666.JPG

Už jsem psala, že se snažíme o low cost soustředění, takže cesty na trénink vypadají asi takto... 

FullSizeRender.jpg

A proč mi to tady připadá jako ráj na zemi? Ty pláže! Sluníčko! Pohoda! A ta káva...  

Odpoledne na pláži.. už taková klasika. :)  

Odpoledne na pláži.. už taková klasika. :)  

Oblíbená kavárna s pekárnou, kde mají výborné flat white coffee, chleba jako z Esky v Praze a croissanty skoro jako z Francie. A jen 400m od domu. ❤️ 

Oblíbená kavárna s pekárnou, kde mají výborné flat white coffee, chleba jako z Esky v Praze a croissanty skoro jako z Francie. A jen 400m od domu. ❤️ 

FullSizeRender.jpg

V neděli se ve městě, blízko části Surfers Paradise, konají "street food market". V Praze zbožňuji sobotní trhy na Náplavce, tak jsem se těšila, že to bude něco podobného.. Ale předčilo to očekávání! Naprostý ráj! Skvělé jídlo, lahodná káva a sladké brownies na konec. A hlavně to prostředí.. Posezení u jezera, živá hudba, sluníčko. Krásný start neděle! Mají otevřeno už od 6:30, končí v 11:30. Australané jsou ranní ptáčata, to už jsme poznali. :)  

FullSizeRender.jpg
Mňam! 

Mňam! 

Co víc si přát... 

Co víc si přát... 

A co nás čeká příští týden? Spousta dalších zážitků, ale hlavně změna trénování! Na týden si vyzkošíme sprinterský program, s hlavními hvězdami Cameron McEvoy (nejrychlejší 100vz v textilních plavkách) a Thomas-Fraser Holmes.  Ráno začínají v 5:30, což pro nás znamená budíček v 4:15.. 

Krásnou neděli vám z vyhlídky na Gold Coast přeje Bára :) 

 

FullSizeRender.jpg