Jak obyčejné "thank you" změní pohled na trénování. 

Ne, nebudu se pouštět zostra do českého plavání. Nebudu říkat, jestli je na tom špatně nebo není. O mém pohledu na danou věc jsem navíc psala dříve. Ale protože mám teď možnost sledovat a zažít tréninky v místním prostředí, tak bych se s vámi podělila o své postřehy a názory na rozdílnost mezi těmito dvěmi systémy. 

Víte, když má člověk nějaký problém, hledá se příčina, zkoumá se prostředí odkud přišel a co ho ovlivnilo. České plavání má taky jistý problém. Lidé, kterým na tom záleží se snaží najít řešení. A to já taky. Myslím, že by jsme měli přemýšlet, co je špatně v žákovských kategoriích, chceme-li mít úspěšnou pozdější generaci.  

Samozřejmě, v Česku nikdy nebudou podmínky pro plavání, jaké jsou tady. Vždyť oni mají vetšinu bazénu venkovních, to je mnohem jednodušší stavba a menší starost! Navíc je většinou bazén při škole/univerzitě. Stát Queensland je plavecký ráj, 80% z australské reprezentace trénuje tady. Jen na Gold Coastu je přes 30 bazénu! Fuf..

Co ale můžeme změnit, je přístup. Přístup k plavání trenérů, i plavců...

 Coolangatta - úžasné místo! ❤️☀️

Coolangatta - úžasné místo! ❤️☀️

Nevím, jestli jsem upřesnila dříve, kde trénuji. Je to malý klub, při škole Trinity Lutheran College v Gold Coast. Přišla jsem sem kvůli trenéra Deana Pugha, jeho svěřenkyně Keryn McMaster, která byla 10. na OH v Riu na 400 polohový závod a jejího sparing partnera - japonce Sho Nishomoto. My tři tvoříme tu starší část - "IM squad". Víceméně ráno chodíme jen my a odpoledne se připojí "age squad", což jsou děti v rozmezí 10-14. I když se vám to bude zdát malá skupina, tak mi to stačí. Jsme tři plavci, kteří se soustředí na stejnou disciplínu, máme stejný přístup k tréninkům a v každé sérii se snažíme vydat ze sebe maximum, navíc s Keryn se snažíme držet Sho a ještě k tomu porazit jedna druhou. Myslím, že nás to všechny žene kupředu. 

V každém klubu plave "main squad" a "age squad". Většinou ti starší zaberou více drah, mají větší pohodlí, ale tréninky probíhaji zároveň, ti úplně malí trénují hodinu před hlavní skupinou. Velký rozdíl je, že když má trénink plavecký tým, veřejnost nebo kdokoliv jiný na bazén nesmí. To je sen, co? Sice to obnáší mít tréninky i na 5:00 nebo 5:30, ale za místo jen pro plavce to stojí. 

"Age squad" má tréninky jen odpoledne. Ano, jednou denně! Dokonce i na Bond University, kde jsme týden trénovali, mají mladší děti trénink jen jednou. Takže s objemem rozhodně nějak nespěchají.. S čím ovšem přicházi velice brzy, je kvalita. Děti nejsou vůbec šetřeny, plavou většinou stejný trénink jako my, o trošku kratší a samozřejmě jiné starty. Co je ovšem největší rozdíl - už od mala jsou učeni k tomu závodit. Většina těžkých motivů je se startem, děti tím automaticky do úseku dají mnohem větší úsilí. Makají, snaží se držet těch starších, vidí je před sebou. Plave se často v systému = osobní rekord + 5/10/15 atd. vteřin a to ty děti žene kupředu. A víte co je nejhezčí? Při balení si věcí a odcházení z vody řeknou THANK YOU Dean! THANK YOU!!! Ano, všichni makali do mrtva a když skončí trénink, všichni za něj poděkují! Mám z toho pocit upřímné vděčnosti. Za tu možnost trénovat, za čas trenéra, za dobrý trénink, za to, že se může zlepšovat. Samozřejmě, trenér si to děkuji musí zasloužit. Ani jednou jsem neviděla, že by se Dean vzdálil nebo vzal do ruky mobil. Že by ztratil pojem o tom, kde jeho svěřenci v tréninku jsou, i když tam bylo několik motivů. Zkrátka trenér tam byl, byl pro ně a oni to ví. 

FullSizeRender.jpg

Další místo, kde jsem si zkusila jiné prostředí, byly závody. Ano, bylo to pro děti a my tam byli spíš jako exhibice, ale pro mě další možnost okouknout, jak funguje mini meeting. 

Závody se konaly v klubu na Gold Coast a zúčastnily se ho spíše jen místní kluby. Ale hned jak jsem přišla, tak mi bylo jasné, že i tady to bude jiné oproti Česku. Hudba hrála hned od prvního momentu, dodávala tomu jistou pohodu. Komentátor se nikdy neztratil. Bylo to ručně měřeno rodiči z klubů. Ti se mimochodem starali o vše - jídlo, pití a celá organizace byla vedena rodiči. Jo a za 4 dolary prodávali u vstupu vytištěnou startovní listinu. :-) Ale jak fungovalo to měření.. U každé dráhy byli 3 lidé-zástupci různých klubů a ano, rodičů. Ti dostali takovou modrou věc, velkou asi jak hřeben. To bylo místo stopek. A jak to funguje? Všechny jsou spojeny přes bluetooth s počítačem, který tam má danou rozplavbu a všechny dráhy. Ta věc funguje stejně jako stopky - zmáčknete při startu, další tlačítko je na mezičas a stopnete při dohmatu. No a to co jste zmáčkli jde okamžite do počítače, kde se ukáží všechny 3 časy, které se vyprůměrují a máte výsledný čas. Ha! Dost dobré. :-) 

Další úžasnou věcí byl "call room", u nás pomocný startér. Tady byl call room skoro jako na Mistrovství Evropy. Teda alespoň dost podobný! Byl rozdělen na holky a kluky, v každém několik řad a židliček. Myslím, že to znovu dává dětem pocítit dospělácké plavání a profesionalismu. 

Australskou věcí bylo BBQ/grilování přímo na bazéně. Za pár dolarů tatínkové dělali hotdogy, kukuřici, brambory, možná i burgery. Vedle maminky prodávaly za pár "babek" koláčky nebo nějakou sladkost, kterou napekly.  

 

 Winter meet :) 

Winter meet :) 

 call room- vlevo pro holky, vpravo pro kluky

call room- vlevo pro holky, vpravo pro kluky

Snažím se od Deana získat co možná nejvíc informací - vyptávám se, jak to tady funguje, jejich metody, tréninky a tak dále. Netrénují víc než my. Trénuji jinak. Trénují tvrdě, ale aby je to bavilo. Trénuji, aby něčeho dosáhli, ale na bazén se vraceli rádi. Trenéři tady v Queenslandu si posílají navzájem materiály, občas zajdou na pivko nebo na grilování a probrají nové plavecké věci. Trenéři tady se neustále vzdělávají! Oní sice musí, ale zároveň je to baví a sami chtějí. To se automaticky převede na děti.  

Bylo by super, kdyby jsme si my všichni něco z toho vzali, nemyslíte? :) Tak jako já si snažím z těch dětí brát radost do plavání a jejich vděčnost.  

FullSizeRender.jpg

 

No, ale abych tady dala něco i ze zážitků.. Navštívili jsme azyl pro koaly a jednu jsem si mohla podržet. Jsou tak skvělé! A krmili klokany (kteří byli neuvěřitelne přežraní a jen oddychovali).. 

IMG_4294.JPG
FullSizeRender.jpg
IMG_4246.JPG

Mě tady čekají poslední dva týdny. Ješte je potřeba něco natrénovat a může se letět domů. A víte co? Zatímco vy si užíváte letních teplot, nám tady prší a počasí celkově nic moc. Ale za pár dní už by to mělo být zase fajn, je to přeci sunshine state. :-)

Mějte se krásně, ahoooj,

Bára